Pretty woman - 31. 31. červenec

„Co se děje? Proč se tak tváříš?“ uchytil Draco Harry za paže a snažil se z ní doslova setřást informace.
„Tak se sám podívej!“ v hlase dívky bylo znát překvapení smíšené se zklamáním. Draco si byl hned jistý, že tu osobu Harry poznala.
Nakoukl do škvíry ve dveřích a jedním okem se snažil zahlédnout, koho tam jeho přítelkyně viděla, ale marně. Ten někdo už se totiž přesunul do dalších pokojů, aby svou oběť našel.
„Není tam,“ otočil se mladík na Harry a očima ji vybídl, aby mu rychle řekla, o koho se jedná.
„Stan! Stan Silnička!“ zašeptala bezradně.
„U Salazara! Takže je to pravda!“ vykulil brunet, který by za jiných okolností byl blonďákem, nebýt toho, že měl v sobě mnoholičný lektvar. „Říkalo se, že je omámený imperiem a že pro Pána zla nedělal dobrovolně.“
Harry mu jen přikyvovala. Nebyla ani schopna slov.
„Takže tohle je důkaz toho, že ho Starostolec oprostil od viny neprávem! Byla to snad korupce? Vždyť na něm museli okusit veritasérum, na všech zločincích se zkouší!“ pokračoval rozhněvaně.
„Každopádně, ať to bylo, jak to bylo, už víme, kdo to je a není teď čas, abychom řešili minulost. Musíme se z téhle bryndy dostat! Nemůžeme se přemístit, uslyšel by nás,“ zašeptala dívka znovu a věnovala přitom Dracovi pohled naplněný obavami. „Slyším kroky!“ zarazila se.
Draco nahlédl znovu ze dveří a všiml si, jak mladík s uhrovitým obličejem prohledává sekretář na chodbě.
„Musíme zaútočit my! Bude to moment překvapení, nemůžeme čekat, až nás najde,“ otočil se na černovlásku a ta přitakala. Nahmátla v kapse svou hůlku a pevně ji uchopila do ruky. Draco ji následoval.
„Počkáme, až zajde, pak na něj zaútočíme!“
„Dobře, hlídej, já zatím očistím pokoj od našich otisků. Pro jistotu, nikdy nevíš,“ Harry se chtěla nějak zaměstnat, a tak mávala hůlkou ze strany na stranu a zaprášený povrch toho mála nábytku, co zde byl, byl najednou pryč a s ním i jejich otisky, případně vypadlý vlas.
„Teď, odešel!“ upozornil ji bystrozor a pootevřel mírně dveře, zatímco se Harry zhluboka nadechla, hledajíc v tom nádechu nové naděje a vytrvání. Nikdy netušila, že ji tento prostý fakt tolik zaskočí.
Myslela si, že Stan byl opravdu pod imperiem. Nikdy by netušila, že ten kluk, kterého tehdy potkala jako třináctiletý puberťák v záchranném autobuse, by mohl být něčeho takového schopný. A tolik úmrtí a vražd! Tolik zla a mučení bylo na lidech spácháno. A to všechno on, Stan Silnička. Takovou dobu, tolik měsíců jej všichni bystrozoři hledali a snažili se ho zadržet a všechna jejich práce přišla vniveč. A teď? Mohla poděkovat jen té šílené události, která z ní udělala ženu, že se dostali takto daleko!

Draco opatrně vyšel na chodbu. Harry šla tiše za ním a kryla mu záda. Ještě pořád se z toho šoku nevzpamatovala, ale věděla, že teď nemůže být zaskočená, že teď není čas ani místo na tyhle podivné obavy. Musí jednat a rychle, dokud to jde.

Jakmile byli na konci chodby, uslyšeli zpoza rohu kravál.
Stan si říkal něco pro sebe.

„No počkej, ty bezradná mrcho, já tě najdu, to si piš a sežereš si to i s úroky, ty motácká šmejdko! A sestřička si to odskáče taky!“

Teď už si mohli být tuplem jistí, že Stan je onen hledaný vrah. Zmínka o Patrishe z něj vytryskla s takovým nádechem jedovatosti, jaké ho by nebyl schopný ani Severus Snape.
Harry stiskla hůlku ještě pevněji a doslova stiskla k sobě zuby, zatvrzujíc se, že tohle mu neprojde. Tolik do něj vkládala důvěry. Ten kluk ji zklamal. Nenáviděla ho. Od dnešního dne k němu pocítila takovou nenávist jako kdysi k samotnému Tomu Raddleovi.

„Napočítám do tří,“ otočil se na Harry Draco.
Přikývla, v očích ztracené odhodlání.

„Jedna,“ posunul se o krok, „dva,“ další krok, „tři!“

Dva školení bystrozoři vpadli do místnosti, kde k nim zády stál atentátník všeho zla, které se udalo za posledního půl roku.
„Expeliarmus!“ zakřičel Draco, ale dříve, než kletba stačila zasáhnout cíl, Stan si všiml, že někdo v místnosti je a o vlásek uhnul.
Maje hůlku taktéž v pohotovosti, seslal na Draca nějaké neznámé kouzlo, jehož černý paprsek doprovázející svou trajektorii, byl až děsivě podobný hadovi.
Harry v posledním okamžiku do Draca strčila a ve stejný moment vykřikla: „Mdloby na tebe!“
„Slaboši! Kdo vy dva jste? Párek tupounů?“ křikl Stan Silnička, zatímco kolem sebe vytvořil štít a další kletbě se vyhnul. „To si myslíte, že jste na nějakým pitomým školním soubojovém klubu? Chtělo by to nějakou šťávu!“ hrdelně se zasmál a poslal směrem k Harry bleskovou rychlostí další kletbu.
Tentokrát už neměla tolik štěstí a rudý paprsek ji sekl do ramene, přičemž jí tam vytvořil hlubokou řeznou ránu, která se nebezpečně rozšklebila.
Harriet to neustála a s obrovskou bolestí padla k zemi.
Draco, který se sbíral ze země, kam dopadl, když ho Harry odstrčila, se se zděšením podíval na dívku a poté na Silničku, který využil nepozorované chvilky a s hlasitým prásk se přemístil pryč.
„K čertu!“ zvolal naštvaně aristokrat, ale co nejrychleji se přesunul ke své kolegyni a namířil na ni hůlkou. Zamumlal tiše cosi nesrozumitelného a ošklivá teď už dokonce hnijící rána se zacelila.
„Jak?“ zeptala se a vyhledala jeho oči. V těch jejích byla vděčnost a ještě něco jiného. Něha, plno něhy.
V Dracových duhovkách se mihlo cosi jako stín viny. „Znám tu kletbu. Učil nás ji Temný pán. Také i jak ji vyléčit. Je krutá. Před lety jsem viděl, jak jí mučil jednoho ze smrtijedů. Pán zla mu udělal do břicha díru a ta se roztahovala a mokvala. Po chvíli byl v místnosti takový puch, že se to nedalo vydržet a samotný smrtijed během chvilky zemřel strašně bolestivou smrtí,“ jeho hlas se mírně třásl. Bylo na něm znát, že tahle vzpomínka a nynější situace, ho značně děsily. Nebýt jeho znalosti černé magie, kterou ironií osudu získal právě díky lordu Voldemortovi, Harry už by nebyla za několik chvil mezi živými.
„D-děkuji,“ opáčila pohotově Evansová a zvedajíc se ze země se následně pokusila Draca jemně obejmout.
„Utekl nám,“ podotknul kamenně Draco, jako by tím dal najevo, že mu vlastně vůbec nic není a že to, co se právě stalo, nebylo hodno ani zmínky. Je přece ze Zmijozelu, ti nedávají najevo obavy ani strach.
„Teď ale už víme, kdo to je,“ odpojila se od něj Harry a podívala se mu do očí. „Můžeme na něm samotném praktikovat jeho metodu. Ale nejdřív musíme najít Patrishu. To je nyní prioritní.“


***


„Ano Lino, opravdu je nezbytně nutné čekat dva týdny. Víte, zraje mi ve spíži mnoholičný lektvar a ten budeme potřebovat, abychom vaší sestře pomohli,“ už snad po desáté za poslední dva dny odpovídala Harry na úpěnlivé prosby blonďaté sekretářky ministra. „Jinak to opravdu nepůjde. Musíme se držet plánu, jinak můžeme všechno zmařit. Nemějte strach. Všechno dobře dopadne. Vaše sestra je živá, včera jsme se ji pokusili vyhledat pomocí jejích věcí. Dokonce už víme, kde přesně je. Jen to místo je poněkud střežené a my potřebujeme opravdu dobře rozmyslet, co a jak uděláme. Sama jistě chápete, že takový rychlý čin bez rozmyslů by vaši sestru mohl stát klidně život a my ji nechceme ohrozit!“ dala ji ruku na rameno. „Ale budete ochotna s námi spolupracovat? I když to bude stát chvilku vaší přítomnosti ve společnosti toho vraha?“
Lina Roseová s odpovědí neotálela: „Jistěže! Dala bych za sestru život!“
„Výborně, v tom případě… Důvěřujte nám, my víme, co děláme!“ Harriet si sama nebyla jistá tím, co říkala, ale musela tu dívku nějak uklidnit a musela ji dát nějaké naděje, byť falešné nebo prostě jen polopravdivé. Každopádně nelhala v tom, že musí počkat, než uzraje lektvar proměn a než si s Dracem do detailu proberou plán, který mu už navrhovala nedávno.

Lina chodila po domě jako tělo bez duše. Věděla, že se v jejím domě něco stalo. Na tvářích obou bystrozorů to bylo znát, ale ani jeden ji nechtěl říct, co se tam odehrálo. Tušila, že to nebylo nic pozitivního a tím spíš ji to děsilo. Nedokázala se smířit s tím, že Dracův a Harrietin plán zahrnoval takové přípravy. V duchu už viděla svou sestru minimálně pětkrát mrtvou. A to ji ani jeden z bystrozorů neřekl, jaké klení směrem k jejímu jménu vysílal Stan Silnička a co říkal o její sestře.


***


Blížil se třicátý první červenec. Harry tušila, že její přítel zřejmě ani nemá potuchy, že má narozeniny, ale tak nějak tajně doufala, že se to třeba dozví z novin nebo odjinud.
Každopádně si v poslední době nějak nerozuměli. Draco neustále někam chodil a odsekával jí. Byl nevrlý a skoro pořád se chtěl hádat. Měla strach.
Strach, že už ho omrzela a že všechno, co k němu cítila, bude zničeno během jednoho lusknutí prstů.
Myslela, že si Draco našel jinde nějakou milenku.
Vůbec mu přitom nevadilo, že neskrýval svou identitu. Zřejmě chodil buď někam do podsvětí nebo možná někam do vykřičených barů, kde ho nikdo nepozná.
Chtělo se ji skoro brečet. Bylo toho na ni moc.
A jako by toho nebylo málo, Draco chodil pozdě večer domů unavený a skoro vždy hned usnul, aniž by Harry popřál dobrou noc.
Každou noc tedy usínala se strachem na duši, aby o Draca nepřišla.
Jak patetické tohle bylo. Ona, která Malfoye vždy nesnášela. Která ho od začátku odmítala. Která si nedovolovala k němu něco cítit. Ona teď měla strach, že se na ni vykašle.
Jak hluboko klesla, že by byla schopná Dracovi třeba i olízat podrážku bot jenom proto, aby se na ni usmál.
A zrovna v tomto období, když ji čekalo její další životní jubileum.


***


Ráno Harry vstala mírně rozlámaná a nevrlá. Bylo brzy, ale Draco už dávno nebyl ve své posteli, což bylo vysoce znepokojující. Vlastně ani netušila, zda spal doma.
Celou noc se převalovala a měla šílené noční můry, ve kterých si přehrávala různé situace toho, jak ji Draco opouští, vysmívá se jí do tváře a říká: „Snad sis nemyslela, že jsem to s tebou myslel vážně, ty ubohá couro! Měl jsem tě na to, abys mi ho podržela! A získal jsem tvůj věneček!“ (A/N: Ne ten z cukrárny, vážení, ten opravdu ne, možná koblížek nebo šáteček, ale věneček ne!)
V dalším snu ji zase domů přivedl další dívku, velmi vnadnou a krásnou a oznamoval ji, že Pamela teď u nich bude bydlet taky a že bude spát s ním v posteli místo Harry.
V dalším snu Harry vedl někam do vykřičeného domu a nařizoval ji, že pokud si to s ním a s Laurou nerozdá ve trojce, odstěhuje se.


Úžasné narozeniny! Jen co byla pravda! To ten den začal!
Jak měla ve zvyku, strávila ráno zase u novin s obrovským hrnkem té nesilnější černé kávy, jakou kdy pila.

Nebyla však schopná se soustředit a písmenka ji sama od sebe uskakovala nebo se slévala v jeden velký černý chuchvalec. A věděla, že to není tím, že by její kontaktní čočky byly slabé.
Odhodila naštvaně noviny na stůl, dopila hrnek a šla se do pokoje převléci.


Když si všimla na polštáři několika plavých vlasů, už to nevydržela a rozeštkala se.
Ne, to nebylo možné!
Její srdce tuhle tíhu už nedokázalo nést.
Rozhodla se.
Dnes si s Dracem musí vážně promluvit. A buďto jí řekne pravý důvod jeho chování, nebo se rozejdou. Nehodlala snášet nadále tohle jednání a nehodlala taky nadále sama sebe trápit.
Věděla, že její láska narostla do vysokých rozměrů, což zřejmě neměla, ale nedokázala s tím nic udělat.


Bylo asi něco kolem druhé hodiny odpoledne, když Draco dorazil. Vlasy nerovnoměrně rozházené po obličeji, kruhy pod očima. Hábit, který měl včera na sobě, měl neupravený a byl z něj jasně cítit nějaký ženský parfém. Bylo evidentní, že ponocoval a měl velmi divokou noc.
Harry se zhluboka nadechla a místo, aby něco řekla, zase ústa zavřela a polkla. Potlačovala nutkání hned se namístě rozbrečet a udělat ze sebe pitomou naivní a sentimentální husu.
Nyní na vlastní kůži pocítila, jaké to je být právoplatnou ženou se vším všudy.
Jaké to je, když ji někdo ignoruje.
Jak se asi cítila Ginny, když spolu ještě byli?
Harry Potter byl pořád v práci, neměl na ni nikdy čas.
Osten viny se zabodl přímo do divoce bijícího srdce.
Draco si nalil kávu a přímo se zhroutil na židli ke stolu, pokládaje lokty na stůl, aby vůbec udržel v rukách hrnek.
Na Harriet se ani nepodíval a rovnou do sebe vhodil celý obsah.
Harry chvíli přemýšlela, jak začít, ale tohle už nešlo dál.
Proč se tak najednou změnil? Vždyť ještě před nedávnem bylo všechno fajn! Nic se mezi nimi neodehrálo! Žádná hádka! Žádné neshody, nic. Prostě se Draco najednou ze dne na den začal vytrácet a mizet a přestal s ní komunikovat.
Lina, která byla už tak na zhroucení, se mladou bystrozorku snažila morálně podporovat, ale bezvýsledně. Minulo se to účinkem, spíše naopak ji to ještě utvrdilo v tom, že se to musí radikálně vyřešit.

„Draco!“ začala.
Vodnaté oči se zhouply nahoru a střetly se s duhovkami v barvě plísně. (haha)
Černovlasé dívce se třásl dolní ret. Měla neblahé předtuchy, ale všechno bylo lepší, než nevědomost.
„Draco,“ zopakovala.
„To jsi už říkala,“ opáčil ji pichlavě a usmál se přitom jako za starých časů, když se nesnášeli.
Naskočila ji přitom husí kůže.
„Malfoyi!“ použila jeho příjmení a její hlas ochladl. „Co se děje? Co se stalo? Udělala jsem něco? Proč se chováš v poslední době jako buran?!“

Ale než se dočkala odpovědi, kterou se jí zřejmě Draco chystal dát, byli vyrušeni.

„Harry, rychle, musíš jít se mnou!“ vpadla do kuchyně Hermiona a tvářila se vyděšeně.
„Co je?“ postavila se Evansová na nohy. „Co se děje? Děsíš mě.“
„Neptej se a pojď!“ chytla bystrozorku za ruku a táhla ji za sebou. „Je to naléhavé!“



A/N: A omlouvám se za to zpoždění, ale je toho v poslední době na mě moc a nestíhám toho tolik, kolik bych chtěla.

30. Kapitola || 32. Kapitola

32. Třicet dva kroků31. 31. červenec30. Třicet mil29. Dvacet devět let čekání28. Dvacet osm týdnů27. Dvacet sedm minut hrůzy26. Šestadvacet minut po sedmé25. Naposledy před pětadvaceti lety24. Dvacet čtyři hodin23. Třiadvacáté narozeniny22. Po dvacáté druhé hodině21. Den po dvacátých prvních narozeninách20. Dvacáté výročí19. Od devatenáctého století18. Osmnáctá hodina17. Sedmnáctého května16. Jako v šestnácti15. Počítej do patnácti14. Čtrnácté pokolení13. Pátek třináctého12.. Pokoj č. 1211. Jedenácté přikázání10. Deset minut slávy9. Devět životů8. Osmý okrsek7. Sedm hodin večer6. Šest měsíců5. Pět (ne)smyslů4. Čtyři vraždy stačí, drahoušku!3. Tři přání2. Dva protichůdné pocity1. První máj